2. polovina 20. století: znovuzrození, éra totalilty, nástup demokracie
Situaci v obci popsal v roce 1951 kronikář velmi lapidárně: "Oslavy jakéhokoliv druhu bývají jen málo navštěvovány. Kultura se ve větším rozsahu nerozvíjí. Kroky k socializaci vesnice jsou pomalé."
Již na začátku padesátých let se projevil značný nedostatek stavebních materiálů. Pro řadového občana mělo mnohem větší dopad váznoucí zásobování. Maso a další masné výrobky se do obce dovážely pouze jednou týdně, ale v tak malém množství, že se dostalo pouze na několik prvních zájemců. Běžnou realitou budování socialismu se tak staly dlouhé fronty.
Dne 9.5.1955 byl při příležitosti 10. výročí osvobození naší republiky na návsi slavnostně odhalen památník Rudé armádě. Pomník navrhl a vyrobil místní kameník Josef Sedlák.
V roce 1955 byl z rozhodnutí Okresního národního výboru založen státní statek. Půda, na které měl hospodařit a která mu byla přidělena bez ohledu na stávající majetkové podmínky, byla rozdělena do dvou honů. Celkem se jednalo o 62 ha půdy. Rolníkům, jejichž pozemky zasahovaly do částí honů přidělených statku, byla nabídnuta náhradní půda na odlehlejších místech. Toto řešení vyvolalo velkou bouři nevole. V dalším roce získává statek další polnosti. Prudce narůstá tlak na soukromé zemědělce, povinné dodávky jsou každým rokem neúměrně zvyšovány, rolníci jsou nuceni, aby svá pole vyměnili za méně vhodná.
Koncem padesátých let vzniklo tzv. Místní hospodářství. Původním záměrem bylo zajistit snadnou dostupnost řemeslných prací, tak aby lidé nebyli odkázáni na vzdálené a neochotné družstevní nebo komunální podniky. Tento sytém tedy jen nahrazoval to, co bylo dříve s takovou pompou zlikvidováno, tedy síť drobných živnostníků a řemeslníků. V nových podmínkách platila tato pravidla: na každou práci byla stanovena přesná doba provedení a pevná cena. Získané finanční prostředky se odváděly MNV, který z nich proplácel mzdu řemeslníkovi, asi 75 % pak zůstalo pro hospodaření MNV. Jakékoliv provádění řemesel mimo tento systém však nebylo povoleno a mělo se trestat peněžitou pokutou.
V roce 1958 bylo na spodním konci vesnice započato s budováním kanalizace. Práce však byly přerušeny příchodem zimního počasí a dílo zůstalo po několik let nedokončeno. Téhož roku zahájil státní statek stavbu kravína. O rok později byl do statku přiveden vodovod, čímž se vyřešily dřívější problémy s nedostatkem vody.
I nadále probíhají stavební práce, které postupně mění vzhled obce. V roce 1961 je provedena regulace potoka, po několika letech pokračuje i budování kanalizace, rovněž je postavena nová bytová jednotka a opraveny komunikace a chodníky.
V roce 1964 byla zahájena stavba požární zbrojnice. Slavnostní otevření se konalo již o rok později, 1. 8. 1965. Akce byla spojena se sjezdem rodáků.
V roce 1969 bylo rozhodnuto vybudovat autobusovou točnu s čekárnou ve středu obce. Úkol se podařilo zvládnout během 2 let.
V letech 1971 - 1973 proběhla rekonstrukce školy, kulturního domu (kina) a od roku 1973 i mateřské školy, ve které bylo mimo jiné i vybudováno nové ústřední topení a přistavěna šatna. Dále jsou realizovány další stavební práce, které mají přispět ke zlepšení stavu obce: jsou opraveny a rozšířeny vozovky, položeny nové chodníky a obrubníky, v některých částech obce je položena nová kanalizace. Na řadě akcí se podílejí i studničtí obyvatelé, většinou v rámci brigádnické Akce Z.
V roce 1974 byla zahájena stavba obchodního střediska. Nové budově musel ustoupit domek č.p. 18, který by stál v těsné blízkosti obchodního střediska. MNV se posléze podařilo uzavřít s majitelem domku dohodu a v červenci 1974 se tak mohlo přikročit k demolici nežádoucího objektu. Začátkem září tohoto roku byly zahájeny přípravné práce.
Z dalších stavebních akcí roku 1974 byla rekonstrukce elektrické rozvodné sítě v celé obci, protože dosavadní technické možnosti sítě již zdaleka nevyhovovaly nárokům moderních domácností. Byla vybudována druhá trafostanice na "Příhoně", dále byly vyměněny dosavadní přípojky za nové a původní dřevěné sloupy nahrazeny betonovými. Současně bylo zmodernizováno i veřejné osvětlení a vyměněna některá svítidla.
Výstavba obchodního střediska pokračovala, práce se však nedařilo zvládat podle plánu. MNV vynaložil maximální snahu, aby stavbu brigádnickou pomocí urychlil. V roce 1975 byla dokonce založena pracovní četa důchodců-zedníků. Ani práce o víkendech však časovou ztrátu nedohnala. Na konci roku 1975 byla provedena pouze hrubá stavba. Současně s prodlužováním doby stavby, adekvátně rostly i finanční náklady, které oproti původním předpokladům stouply téměř o 30 %. S tříletým zpožděním oproti původnímu plánu bylo obchodní středisko dokončeno a slavnostní otevření budovy bylo 20. 5. 1978.
V dalším období byla provedena částečná oprava budovy MNV (oprava rozvodů vody, výměna oken, oprava fasády, zabudování kotle), mateřské školy (nová fasáda, úpravy interiérů) a kina, kde bylo zřízeno agitační středisko.
Během let 1978 - 1980 byla provedena generální rekonstrukce školy. V letech 1979 - 1980 byla z návsi odstraněna kašna (na jejím místě byl zřízen parčík), rovněž došlo ke zbourání bývalé prodejny masa.
V roce 1980 došlo ke sloučení Studnic s Novými Sady.
Nejdůležitější stavební prací pro následující léta však bylo vybudování vodovodu, o který obyvatelé Studnic usilovali prakticky od padesátých let. Práce byly zahájeny v roce 1985. Na stavbě se podíleli i brigádníci a četa důchodců.
Rovněž je třeba zmínit i další stavební akce, které se uskutečnily v osmdesátých letech: v letech 1980 - 1981 proběhla generální oprava rozhlasu. V roce 1981 byla částečně provedena výměna střešní krytiny na budově pošty. Z drobných prací stojí za zmínku výměna podlahy v kině, provedení nových nátěrů autobusové zastávky, vybudování septiku pro mateřskou školu v rámci Akce Z.
MNV pracoval až do roku 1990. Jeho činnost měla sestupnou tendenci a snaha některých jeho členů o prosazení nových záměrů ve výstavbě obce se postupně změnila v apatii. Velká většina občanů již neměla chuť se podílet na společném budování obce nebo na akcích většího rozsahu. Bylo zřejmé, že stávající systém je u konce. Rok 1989 přinesl mimořádnou změnu ve vývoji naší společnosti. Komunistický režim vyčerpal všechny možnosti mocenského nátlaku a ani represe již nemohla zastavit vzrůstající a již zcela nezastíranou nespokojenost občanů. Obnovení demokratického zřízení přineslo nejen základní lidské svobody, ale do té doby i zcela netušené možnosti.
Volby do nového obecního zastupitelstva se konaly 24. 11. 1990. Kompetence nově zvoleného zastupitelstva se vztahovaly pouze na Studnice a Odrůvky, protože Nové Sady se v průběhu roku 1990 osamostatnily a ve volbách si tak zvolili vlastní představitele.
Rozvíjí se soukromé podnikání, nabídka služeb je různorodější. Rovněž dochází k narovnání majetkových vztahů. Neoprávněně konfiskovaný nebo jinak zabavený majetek je postupně navracen původním majitelům. Na druhou stranu konzumní způsob života, špatně odkoukaný od západních sousedů, a opojení tržní ekonomikou způsobují úpadek společenských a kulturních aktivit na vesnici. Na omezení společenského života měla důležitý vliv i pozvolná proměna životního stylu: zejména mladá generace již vyznává jiné hodnoty, nabídka nových pracovních možností i pestřejšího kulturního vyžití stále více zatlačuje do pozadí tradiční způsoby zábavy.
V roce 1992 zakoupil obecní úřad budovu pošty, ve které byly po důkladné renovaci a úpravě vnitřních prostor umístěny i ordinace lékařů a kanceláře obecního úřadu. Stavební práce probíhaly v letech 1992 – 1993. Kolaudace proběhla v říjnu 1993 a ještě v dalších letech byly provedeny úpravy zadní části budovy a fasády.
V zemědělství výrazné změny nenastaly. Drobní hospodáři obdělávali půdu výlučně pro svou potřebu. Většinu pozemků ve Studnicích i Odrůvkách nadále obhospodařuje Zemědělské družstvo Kojál Krásensko, které s původními vlastníky půdy uzavřelo nové nájemní smlouvy. Postupně tak docházelo k určitému vyrovnání majetkových náležitostí. Roční nájem je placen v naturáliích nebo přímo v hotovosti. Na farmě ve Studnicích (farma je součástí ZD Kojál) byla ukončena výroba mléka a dojnice byly přemístěny do Krásenska. Zachován však byl chov hovězího dobytka a prasat.
V oblasti lékařské péče je obec poměrně dobře zajištěna. Obvodní lékařka ordinuje dvakrát týdně (ostatní dny má služby v Krásensku a Ruprechtově). Zubní lékařka zajíždí do Studnic jednou týdně.
V roce 1999 byly provedeny stavební úpravy na hřbitově (oprava chodníků a márnice, likvidace skládky), rovněž došlo k opravě veřejného osvětlení a výměně svítidel. Opraveno bylo i pohostinství (č.p. 14) a požární zbrojnice. Současně byl odstraněn i sousední sklep, na jehož místě byla zahájena stavba sociálního zařízení.
Byly zahájeny pomocné práce na vodovodu, o kterých se dříve hojně a v podstatě bez konkrétního výsledku diskutovalo. Nejdůležitější stavební akcí roku 1999 bylo zahájení plynofikace. Přípojka byla vedena ze směru od Rozstání, potrubí bylo dotaženo do Odrůvek a na okraj Studnic. Kolaudace plynofikace obce proběhla v září roku 2000.
V roce 1999 obecní úřad odkoupil obchodní středisko a v následujícím roce bylo opraveno. Opět probíhala údržba části vodovodu. Bylo zadáno i vypracování projektové dokumentace k dokončení celé akce.
Za hasičskou zbrojnicí v roce 1999 byly započaty práce na výstavbě sportovně-kulturního areálu včetně moderního tenisového kurtu s umělým povrchem.
V roce 2000 došlo ke dvěma významným událostem. První událost se stala dne 19. 4. 2000, kdy obec postihlo tornádo. Tornádo podobně jako naprostá většina těchto vírů bylo levotočivé a svědkové odhadovali jeho průměr při zemi kolem 50 m. Vytvořilo se asi v 17.15 SELČ a asi deset minut se jeho spodní část dotýkala země na poli jihovýchodně od Studnic. Poté se tornádo stočilo na obec, kde poškodilo 23 střech, vyvracelo stromy a přenášelo různé předměty. Po několikaminutovém působení v obci se tornádo rychle rozpadlo. Naštěstí nikdo nebyl zraněn. Druhá událost se stala o den později dne 20. 4. 2000, kdy slavnostně převzal starosta obce z rukou předsedy Poslanecké sněmovny pana Václava Klause rozhodnutí o přidělení znaku a praporu obci Studnice. Dne 2. 9. 2000 posvětil při mši svaté v místním kostele sv. Jiljí vyškovský děkan Antonín Štefek nový obecní znak a prapor.