Historie obce

První zmínky o obci

Obec Studnice patří mezi nejzáhadnější obce vyškovského regionu. První písemná zmínka se nachází na listině z roku 1342, ve které je uvedeno, že Kateřina, vdova po šlechtici Hartlebovi z Boskovic, darovala se souhlasem svého syna Ješka z Boskovic studnickému kostelu sv. Jiljí na záduší dva úroční lány a jeden pustý půllán ve vsi Měchnově (Mechlově), desátek ze studnického dvora a desátý díl z výnosu lesa u Studnic. Kateřina tak chtěla zabezpečit spásu duše svého zemřelého manžela. O zaniklé vsi Měchnov, kterou známe jen z této jediné listiny, již nic dalšího nevíme, zřejmě ležela jižně od Studnic. Toto mlčení pramenů svedlo některé historiky (např. i velkého znalce moravského místopisu Ladislava Hosáka) k domněnce, že Studnice vznikly až roku 1660. Listina z roku 1342 je však dochována v originále a název "Studnitz" je zcela zřetelný. Otázkou tedy je, co se s obcí po tuto dlouhou dobu dělo. 

Z věrohodných pramenů víme, že v polovině 16. století Studnice existovaly, protože místní lidé nerušeně káceli lesy patřící pustiměřskému klášteru. Vysvětlení, proč prameny o Studnicích v letech 1342-1660 mlčí, nemáme. Snad se mohlo stát, že obec zanikla a v polovině 17. století byla obnovena, ale je to pouhá domněnka. Po více jak tři století nevíme o Studnicích vůbec nic.

17.století: Studnice a třicetiletá válka

Ve Studnicích se projevily za války menší škody než v jiných oblastech, i když vesnice jistě utrpěla škody průchody vojsk směřujícími na Vyškov a Brno. Za války zanikají ve Studnicích pouze 3 usedlosti. A tak po třicetileté válce bylo ve Studnicích starých osedlých 1 lán, 1 tříčtvrtlán, 7 půllánů, 10 čtvrtlánů, 1 zahrada s poli a 3 domky bez polí, nově osedlé byly 1 půllán a 2 domky bez polí, nově pusté 1 lán a 3 půllány a starých osedlých 1 půllána 1 domek. Obdělávalo se 512 měřic, pustých zůstávalo 180 staromoravských měřicpolí III. bonitní třídy. 

Studnice byly v 17. století součástí vyškovského panství, které patřilo k nejvýnosnějším panstvím olomouckého biskupa. Vyškovské panství celkem čítalo 18 vsí a 3 městečka. Z usedlostí a domů typických pro 17. století převažoval roubený dům, který vycházel ze stavebního řešení domu vesnického prostředí 16. století. Chlebové pece a vyhřívací pece (kamna) se ustálily v rohu hlavní světnice, byly obsluhovány ze sousední síně nebo přístěnku. Vaří se na otevřeném ohni pod komínem. U domů se snížila výška stropu.   

18. století: období reforem a vznik osady Odrůvky

Ve Studnicích okolo poloviny 18. století na základě zápisů v tereziánském katastru žilo 12 sedláků, 12 čtvrtláníků, 5 chalupníků a 1 domkař, kteří robotovali jako Drysičtí. V roce 1777 byla pro Studnice stanovena nová robota: celoláník robotoval týdně 3 dny s 2 koňmi (k tomu od sv. Jana do sv. Václava 3 dny pěšky), tříčtvrtláník 2 dny s 2 koňmi, pololáník 2 a půl dne pěšky, čtvrtláník 3 dny pěšky (v létě pěší 6 dnů), chalupník 2 dny pěšky (v létě 1 pěší 3 dny), domkař a malý chalupník 1 den pěšky. 

Měnil se běžný život obyvatel na venkově i stavební sloh. Selský dům byl přestavován na typ roubené konstrukce s trámy přitesanými z obou stran a nízkým stropem. Dům byl rozšiřován o přístěnek vedle světnice a v průčelí byl osvětlen 3 okny. Chalupy drobných rolníků a bezzemků se světnicí v celém průčelí byly daleko skromnější než selské. Byly opatřeny pouze 1 nebo 2 okny. Nejčastější krytinou chalup i selských domů v té době byl došek. Od roku 1770 - 1771 jsou domy označovány čísly. 

Vývoj obyvatel ve Studnicích v průběhu 18. století měl stoupající tendenci. V roce 1718 zde bylo 27 usedlých, v roce 1749 tu hospodařilo 36 hospodářů a 9 podruhů, ale žádný domkař. V roce 1769 bylo ve Studnicích obsazeno 45 domů. V roce 1789 bylo ve Studnicích již 62 domů. 

Vliv na ráz a změnu krajiny přinesly i počátky budování silnic. Lesy se dostávaly do péče lesních správ, které začínaly s intenzivní těžbou dřeva. Kácení lesů a zpracování dřeva podpořila i pozemková reforma 18. století na základě, které byly velkostatky rozděleny na drobnější hospodářství, a na Moravě vzniklo několik desítek nových osad. Studnice tak byly obohaceny o osadu Odrůvky, která byla založena mezi léty 1770 a 1775 jako dominikální ves na vyklučené půdě. První domy tu postavila vrchnost pro své podruhy na svém panství. Jméno osada dostala od pastviska zvaného Odry. Přímo ve Studnicích byl na základě pozemkové reformy zrušen v roce 1794 panský dvůr, který byl postupně rozdělen a rozprodán na výstavbu nových domů. 

19. století: budování a změny v obci

Velkou změnou pro život obyvatel bylo především v roce 1848 zrušení roboty, uzákonění rovnosti občanů před zákonem a náboženské svobody. S tím souviselo zrušení vrchnostenské správy (panství). Místo toho byly zřízeny politické a soudní okresy a okresní samospráva. V čele správy obce stál od roku 1850 obecní výbor, jehož členové byli voleni na tříleté období. Výbor spravoval obecní majetek a řídil obecní záležitosti. Zástupcem celé obce byl starosta. 

Během 19. století procházel vesnický dům zásadními úpravami. K růstu zděných domů přispěl i Dvorský dekret z roku 1819, povolující poddaným výrobu cihel (vepřovic). Podstatnou změnou procházel vesnický dům. Nejen v konstrukci stěn, ale také topenišť, stropů (povalový strop vyměněn za trámový) a v používání střešních krytin, kdy se místo původních slaměných došků začala užívat tvrdá krytina. Také hliněnou zem nahradila dřevěná podlaha. Ale ani novými stavebními metodami se nesnížilo riziko častých požárů v obci. V roce 1876 při požáru hostince v obci vyhořelo 7 stavení a v roce 1881 shořelo 5 usedlostí. 

Zvyšující se životní úrovní stoupá počet populace a staví se nové domy. V roce 1870 žilo ve Studnicích 845 obyvatel a v Odrůvkách 197 obyvatel. V roce 1880 bylo ve Studnicích 889 obyvatel a v Odrůvkách 208 obyvatel. V tomto roce bylo ve Studnicích 128 domů a v Odrůvkách 27 domů. Tyto údaje jsou čerpány z pravidelného sčítání lidu, které bylo prováděno každých 10 let. 

V zemědělství dochází ke značným změnám, pěstují se nové plodiny - brambory, cukrová řepa, pícniny. Studnice mají výhodnou polohu, kolem jsou lesy Drahanské vrchoviny a okolo vsi obdělávaná pole. Péče o smíšené lesy byla v rukou hajných z revíru ve Studnicích a Odrůvkách. Revíry patřily pod lesní správu v Rychtářově. V 2. polovině 19. století byla pro revírníka z Odrůvek postavena nová hájovna. Hajní často migrovali a v jednom revíru působili většinou 1 - 3 roky. Pečovali o stromy poškozené větrnými nebo sněhovými polomy, suchem, povodněmi, zvěří nebo hmyzem. Starali se o prodej dřeva, vsazování nového porostu, správu lesních cest a honební záležitosti. Usedlíci ve Studnicích brali dřevo v "provázkách". Dříve měl každý provázek 16 sáhů délky a 16 sáhů šířky, ale od počátku 19. století se začalo počítat na provázky o šířce 12 sáhů. Nejstarší zmínka o služebnosti (braní dříví) pro studnické obyvatele se nachází v Dominikální fasi. Tehdy tohoto práva užívalo 34 studnických usedlostí. 

Názvy polností a luk přebírají své názvy podle starých tradic (polohy, rozsahu apod.): nivy, strážná pole i louky-kopaniny, padělky, příhon, úzké louky, rozdíly, záhumení, u borků, kluč, v koutech, v grundlích, šibeničník, lány. 

Chov dobytka ve Studnicích nebyl moc rozšířený, byl pouze pro domácí potřebu. Také ovocnictví nebylo moc rozšířené. Z ovocných stromů převažovaly třešně a švestky. Hrušním se zde moc nedařilo, stejně tak jako včelařství. 

Pozadu nezůstal ani rozvoj poštovnictví v obci. Dne 10.10.1890 byla na žádost obecního výboru zřízena výpravní poštovská stanice ve Studnicích. Výhodu zavedení poštovního úřadu dostala obec jen proto, že obec Kulířov vystoupila z poštovního obvodu Krásenského a přistoupila k poštovnímu obvodu Studnickému (jinak by pošta ve Studnicích nemohla být povolena). Před tím byla obec Studnice připojena k poštovnímu obvodu do Rychtářova, kam docházel soukromý posel obden s dopisy a odtud je nosil zpět. Proto se často stávalo, že se psaní až teprve třetího dne dostávalo z Rychtářova do Vyškova a dále. Korespondence vázla, byla velmi pomalá. Tyto časové ztráty se měly zavedením poštovní stanice přímo ve Studnicích radikálně změnit. 

1. polovina 20. století: vystěhování obce Studnice a osady Odrůvky

Obecní samospráva fungovala na stejném principu jako na konci minulého století. Tedy starosta, radní a členové výboru. Ve Studnicích pokračovalo budování a zvelebování obce především díky výstavbě nových domů a objektů. Podle sčítání obyvatel v roce 1900 byl celkový stav Studnic následující: 138 domů, 888 obyvatel, Odrůvky: 37 domů, 214 obyvatel. 

V roce 1900 byla zahájena stavba obecního chudobince. Obecní představitelé dospěli k názoru, že se má chudobinec postavit na místě bývalé kovárny na č.p. 66. Místní obyvatelé jevili malý zájem o zřízení tohoto ústavu. Stavba svému účelu nikdy nesloužila, protože už při komisionálním ohledání budovy bylo zjištěno, že stavba je chatrná a za chudobinec se nehodí. Vnitřní zařízení bylo rozprodáno a na stavbě prakticky vydělal její stavitel, který získal budovu do svého vlastnictví. Kromě stavby chudobince a školy dochází v roce 1906 k rozšíření hřbitova. Prostor hřbitova byl rozšířen a obehnán novou kamennou zdí. Na východní straně byl na kamennou podezdívku dán drátěný plot se železnými sloupky. Starý vchod byl zrušen a vybudován nový vchod na východní straně, kolem něhož byla naplánovaná trasa nové silnice. Vchod byl opatřen 2 sloupy z betonových kvádrů a ozdoben betonovými kříži. Ve stejném roce jako hřbitov začala stavba nové silnice. Začínala před školou, vedla horním koncem vesnice těsně kolem hřbitova na západ a spojovala Studnice se silnicí Kulířovskou. 

Studnice leží v nejsevernějším lesnatém cípu vyškovského okresu, kde životní podmínky nepatřily zrovna k ideálním. Obyvatelé byli většinou rolníci, velká část domkařů a podruhů, kteří se v létě živili nádenictvím v obci a v okolních panských lesích, v zimě tkalcovstvím. V obci se uchytilo i několik živnostníků. V roce 1900 provozovali živnost následující živnostníci: bednář, hokynář, porodní bába, pojišťovací jednatel, kovář a podkovář, krejčí, obchodníci s dřevem, ovocem a smíšeným zbožím, obuvníci, pekař, pletař punčoch, pokrývači, prodejci piva, stolaři, zedník. V obci byly dokonce 3 hostince. 

Vznik samostatné republiky přinesl i reorganizaci úřadů a orgánů územní samosprávy. Od základu se změnila forma voleb. Volební právo získali všichni bez rozdílu pohlaví nebo majetku. Vůbec poprvé bylo uplatněno všeobecné, rovné, tajné hlasovací právo. Původní obecní výbor byl nahrazen obecním zastupitelstvem. Volby se ve Studnicích konaly v závěru roku 1919. 

Pro období 1918 - 1945 se o obci zachovalo jen velmi málo archivních materiálů. Základní informace pro dějiny obce do roku 1945 by měly podávat písemnosti uložené ve Státním okresním archivu Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna. Bohužel právě tento fond je velmi mezerovitý - mnoho materiálů, které dokumentovaly vývoj obce, se vůbec nedochovalo a některé písemnosti mají jen dílčí vypovídající hodnotu. Důvodem tohoto špatného stavu jsou události související s dočasným zánikem obce. I když měl být archiv předán německým úřadům, ve zmatku a chaosu nuceného odchodu se mnoho cenných materiálů ztratilo. Nejsou rovněž dochovány ani materiály Okresního úřadu Vyškov, protože písemnosti shořely v roce 1945, kdy budovu úřadu zasáhla bomba. Spletité i poválečné osudy přečkala až do dnešních dnů obecní kronika, která byla založena v roce 1927. Prvním kronikářem byl studnický farář Kristián Novák. Pro jeho velké pracovní zaneprázdnění jsou zápisy velmi stručné, dění některých let je popsáno pouze heslovitě v několika větách. 

Roku 1927 zaznamenal studnický farář Kristián Novák do obecní kroniky následující popis obce: "Osada jest vystavena do nerovného kříže, jehož středem jest kostel, delší rameno směřuje od západu k východu, kratší od jihojihovýchodu k severoseverozápadu. Roku 1927 čítá 170 domovních čísel, od roku 1920 přibylo nových deset. Z veřejných budov stojí na začátku vesnice na levé straně silnice vedoucí od Vyškova obecná čtyřtřídní škola, vystavená roku 1908. Uprostřed vesnice jest farní kostel a od něho směrem jižním fara. Obě poslední budovy jsou stavby jednoduché a přes dvě stě let staré. V obci jest poštovní úřad zřízený roku 1890, roku 1926 bylo postaveno podél silnice z Vyškova telegrafní a telefonní vedení. Polnosti osady Studnic rozkládají se dílem okolo samé osady a jsou kolem dokola obklíčeny lesy, dílem za lesem směrem k Rozstání. Jména polností a luk ve Studnicích jsou tato: Nivy, Strážná (pole i louky), Kopaniny, Padělky, Příhon, Úzké louky, Rozdíly, Záhumení, U Borků, Kluč, V Koutech, V Grundlích, Šibeničník, Lány. Jmenováno začínajíc u silnice ku Kulířovu dále napravo."

Ve Studnicích a v Odrůvkách byla provedena elektrifikace v roce 1932. Jednalo se o velmi nákladnou a náročnou akci, kterou zajištovaly Západomoravské elektrárny Brno. 

Postupné politické napětí a blížící se válečný konflikt se projevil i ve Studnicích v roce 1938. Nejprve zabrala vojenská správa pole od vesnice až po les Doubravu a upravila je na letiště pro vojenská letadla. Rovněž byly za školou na Trávníkách postaveny velké dřevěné budovy, které měly patrně sloužit jako kasárna nebo operační místnosti. Ani stavby, ani letiště však později nebyly využívány. 

Stále se objevovaly zprávy, že obec bude zcela vystěhovaná a ustoupí tak německé střelnici, kterou nacistická armáda hodlala plně využívat. V roce 1941 se již s definitivní platností potvrdily zprávy o vystěhování obce. Protektorátní úřady začaly připravovat celou akci tak, aby byly Studnice vystěhovány k 31. 3. 1942. V obci začala působit odhadní komise, která pořizovala přehledné nákresy jednotlivých domů a stanovovala výkupní ceny. Obyvatelé Studnic neměli žádnou šanci se tomuto vývoji vzepřít a obec zachránit. Peníze utržené za prodej domů byly většinou využity na nákup obydlí v jiné vesnici či k zajištění vlastní existence. Nový domov si každý hledal sám, i když německé úřady stanovily okresy, kde byly volné nemovitosti vyhrazeny pro vystěhovalce z vyškovské střelnice. Termín vystěhování se však stal nereálný. Nové datum vystěhování bylo stanoveno na 30. 11. 1942 s tím, že odchod do nových domovů bude organizován od 1. 9. 1942. 

Obyvatelé Studnic (950 lidí) a Odrůvek (230 lidí) byli vystěhováni do 70 lokalit Čech a Moravy. Novým útočištěm vystěhovalců se staly například obce Drysice, Luleč, Habrovany, Hrušky, Moravské Prusy, Holubice, Hoštice, Heroltice, Heršpice, Hodějice, Podbřežice, Pustiměř, Švábenice, Topolany. Další obyvatelé Studnic nelezli nový domov v Bučovicích, v Blansku, ale i v Rakvicích, ve Šlapanicích, v Lipníku nad Bečvou, v Rájci, v Lipovci, v Holešově nebo v nedalekých Martinicích, v Rudicích na Boskovicku, v Maršovicích na Moravskokrumlovsku, v Kojetíně, v Kroměříži, v Žešově u Prostějova a v dalších a dalších místech. Obyvatelé se tedy rozptýlili do mnoha míst a zdálo se, že opuštěné Studnice již nic nemůže zachránit od naprosté zkázy. 

Již od června roku 1945 se začali vracet první obyvatelé obce. Navrátilce však čekal jen obraz zkázy. Domy byly dosti poničené a prakticky neobyvatelné, silnice rozbité, pole neosetá a zaplevelená. Okamžitě byly zahájeny stavební práce, které měly odstranit největší škody a zajistit lidem alespoň střechu nad hlavou. Situace nebyla jednoduchá, protože nového materiálu bylo málo, taktéž potravin. Sloupy elektrického vedení byly v délce 7 kilometrů až do Rozstání vytrhané. V obci byl ustanoven místní národní výbor (MNV), který měl za úkol organizovat život v obci, řídit stavební práce, ale i zajištovat zásobování, přísun materiálu, řešit problémy, které přinášela stále ještě hektická doba prvních mírových měsíců. 

I v roce 1947 pokračovaly opravy a dostavby domů. Částečně se podařilo opravit i školu. Přestavěn a rozšířen byl také hostinec. Patrně nejvýznamnější akcí roku však byla renovace kostela. O rok později byl také opraven hřbitov.

Vedle stavební obnovy můžeme registrovat i první pokusy o obnovu společenského života. Stále zřetelnější jsou snahy obnovit činnost málo aktivního hasičského sboru. V roce 1948 byla opravena hasičská zbrojnice, úspěšně dopadla i oprava motorové stříkačky. V tomto roce bylo v hostinci otevřeno kino. Každý týden se promítalo třikrát: v sobotu večer, v neděli odpoledne a večer. Byl také zřízen obecní rozhlas, který ukončil éru bubnovaných a vyvolávaných zpráv. V roce 1949 byla otevřena lékařská ordinace. Lékař dojížděl jednou týdně z Krásenska. 

2. polovina 20. století: znovuzrození, éra totalilty, nástup demokracie

Situaci v obci popsal v roce 1951 kronikář velmi lapidárně: "Oslavy jakéhokoliv druhu bývají jen málo navštěvovány. Kultura se ve větším rozsahu nerozvíjí. Kroky k socializaci vesnice jsou pomalé." 

Již na začátku padesátých let se projevil značný nedostatek stavebních materiálů. Pro řadového občana mělo mnohem větší dopad váznoucí zásobování. Maso a další masné výrobky se do obce dovážely pouze jednou týdně, ale v tak malém množství, že se dostalo pouze na několik prvních zájemců. Běžnou realitou budování socialismu se tak staly dlouhé fronty. 

Dne 9.5.1955 byl při příležitosti 10. výročí osvobození naší republiky na návsi slavnostně odhalen památník Rudé armádě. Pomník navrhl a vyrobil místní kameník Josef Sedlák. 

V roce 1955 byl z rozhodnutí Okresního národního výboru založen státní statek. Půda, na které měl hospodařit a která mu byla přidělena bez ohledu na stávající majetkové podmínky, byla rozdělena do dvou honů. Celkem se jednalo o 62 ha půdy. Rolníkům, jejichž pozemky zasahovaly do částí honů přidělených statku, byla nabídnuta náhradní půda na odlehlejších místech. Toto řešení vyvolalo velkou bouři nevole. V dalším roce získává statek další polnosti. Prudce narůstá tlak na soukromé zemědělce, povinné dodávky jsou každým rokem neúměrně zvyšovány, rolníci jsou nuceni, aby svá pole vyměnili za méně vhodná. 

Koncem padesátých let vzniklo tzv. Místní hospodářství. Původním záměrem bylo zajistit snadnou dostupnost řemeslných prací, tak aby lidé nebyli odkázáni na vzdálené a neochotné družstevní nebo komunální podniky. Tento sytém tedy jen nahrazoval to, co bylo dříve s takovou pompou zlikvidováno, tedy síť drobných živnostníků a řemeslníků. V nových podmínkách platila tato pravidla: na každou práci byla stanovena přesná doba provedení a pevná cena. Získané finanční prostředky se odváděly MNV, který z nich proplácel mzdu řemeslníkovi, asi 75 % pak zůstalo pro hospodaření MNV. Jakékoliv provádění řemesel mimo tento systém však nebylo povoleno a mělo se trestat peněžitou pokutou. 

V roce 1958 bylo na spodním konci vesnice započato s budováním kanalizace. Práce však byly přerušeny příchodem zimního počasí a dílo zůstalo po několik let nedokončeno. Téhož roku zahájil státní statek stavbu kravína. O rok později byl do statku přiveden vodovod, čímž se vyřešily dřívější problémy s nedostatkem vody. 

I nadále probíhají stavební práce, které postupně mění vzhled obce. V roce 1961 je provedena regulace potoka, po několika letech pokračuje i budování kanalizace, rovněž je postavena nová bytová jednotka a opraveny komunikace a chodníky. 

V roce 1964 byla zahájena stavba požární zbrojnice. Slavnostní otevření se konalo již o rok později, 1. 8. 1965. Akce byla spojena se sjezdem rodáků. 

V roce 1969 bylo rozhodnuto vybudovat autobusovou točnu s čekárnou ve středu obce. Úkol se podařilo zvládnout během 2 let. 

V letech 1971 - 1973 proběhla rekonstrukce školy, kulturního domu (kina) a od roku 1973 i mateřské školy, ve které bylo mimo jiné i vybudováno nové ústřední topení a přistavěna šatna. Dále jsou realizovány další stavební práce, které mají přispět ke zlepšení stavu obce: jsou opraveny a rozšířeny vozovky, položeny nové chodníky a obrubníky, v některých částech obce je položena nová kanalizace. Na řadě akcí se podílejí i studničtí obyvatelé, většinou v rámci brigádnické Akce Z. 

V roce 1974 byla zahájena stavba obchodního střediska. Nové budově musel ustoupit domek č.p. 18, který by stál v těsné blízkosti obchodního střediska. MNV se posléze podařilo uzavřít s majitelem domku dohodu a v červenci 1974 se tak mohlo přikročit k demolici nežádoucího objektu. Začátkem září tohoto roku byly zahájeny přípravné práce. 

Z dalších stavebních akcí roku 1974 byla rekonstrukce elektrické rozvodné sítě v celé obci, protože dosavadní technické možnosti sítě již zdaleka nevyhovovaly nárokům moderních domácností. Byla vybudována druhá trafostanice na "Příhoně", dále byly vyměněny dosavadní přípojky za nové a původní dřevěné sloupy nahrazeny betonovými. Současně bylo zmodernizováno i veřejné osvětlení a vyměněna některá svítidla. 

Výstavba obchodního střediska pokračovala, práce se však nedařilo zvládat podle plánu. MNV vynaložil maximální snahu, aby stavbu brigádnickou pomocí urychlil. V roce 1975 byla dokonce založena pracovní četa důchodců-zedníků. Ani práce o víkendech však časovou ztrátu nedohnala. Na konci roku 1975 byla provedena pouze hrubá stavba. Současně s prodlužováním doby stavby, adekvátně rostly i finanční náklady, které oproti původním předpokladům stouply téměř o 30 %. S tříletým zpožděním oproti původnímu plánu bylo obchodní středisko dokončeno a slavnostní otevření budovy bylo 20. 5. 1978. 

V dalším období byla provedena částečná oprava budovy MNV (oprava rozvodů vody, výměna oken, oprava fasády, zabudování kotle), mateřské školy (nová fasáda, úpravy interiérů) a kina, kde bylo zřízeno agitační středisko. 

Během let 1978 - 1980 byla provedena generální rekonstrukce školy. V letech 1979 - 1980 byla z návsi odstraněna kašna (na jejím místě byl zřízen parčík), rovněž došlo ke zbourání bývalé prodejny masa. 

V roce 1980 došlo ke sloučení Studnic s Novými Sady. 

Nejdůležitější stavební prací pro následující léta však bylo vybudování vodovodu, o který obyvatelé Studnic usilovali prakticky od padesátých let. Práce byly zahájeny v roce 1985. Na stavbě se podíleli i brigádníci a četa důchodců. 

Rovněž je třeba zmínit i další stavební akce, které se uskutečnily v osmdesátých letech: v letech 1980 - 1981 proběhla generální oprava rozhlasu. V roce 1981 byla částečně provedena výměna střešní krytiny na budově pošty. Z drobných prací stojí za zmínku výměna podlahy v kině, provedení nových nátěrů autobusové zastávky, vybudování septiku pro mateřskou školu v rámci Akce Z. 

MNV pracoval až do roku 1990. Jeho činnost měla sestupnou tendenci a snaha některých jeho členů o prosazení nových záměrů ve výstavbě obce se postupně změnila v apatii. Velká většina občanů již neměla chuť se podílet na společném budování obce nebo na akcích většího rozsahu. Bylo zřejmé, že stávající systém je u konce. Rok 1989 přinesl mimořádnou změnu ve vývoji naší společnosti. Komunistický režim vyčerpal všechny možnosti mocenského nátlaku a ani represe již nemohla zastavit vzrůstající a již zcela nezastíranou nespokojenost občanů. Obnovení demokratického zřízení přineslo nejen základní lidské svobody, ale do té doby i zcela netušené možnosti.

Volby do nového obecního zastupitelstva se konaly 24. 11. 1990. Kompetence nově zvoleného zastupitelstva se vztahovaly pouze na Studnice a Odrůvky, protože Nové Sady se v průběhu roku 1990 osamostatnily a ve volbách si tak zvolili vlastní představitele.

Rozvíjí se soukromé podnikání, nabídka služeb je různorodější. Rovněž dochází k narovnání majetkových vztahů. Neoprávněně konfiskovaný nebo jinak zabavený majetek je postupně navracen původním majitelům. Na druhou stranu konzumní způsob života, špatně odkoukaný od západních sousedů, a opojení tržní ekonomikou způsobují úpadek společenských a kulturních aktivit na vesnici. Na omezení společenského života měla důležitý vliv i pozvolná proměna životního stylu: zejména mladá generace již vyznává jiné hodnoty, nabídka nových pracovních možností i pestřejšího kulturního vyžití stále více zatlačuje do pozadí tradiční způsoby zábavy.

V roce 1992 zakoupil obecní úřad budovu pošty, ve které byly po důkladné renovaci a úpravě vnitřních prostor umístěny i ordinace lékařů a kanceláře obecního úřadu. Stavební práce probíhaly v letech 1992 – 1993. Kolaudace proběhla v říjnu 1993 a ještě v dalších letech byly provedeny úpravy zadní části budovy a fasády.

V zemědělství výrazné změny nenastaly. Drobní hospodáři obdělávali půdu výlučně pro svou potřebu. Většinu pozemků ve Studnicích i Odrůvkách nadále obhospodařuje Zemědělské družstvo Kojál Krásensko, které s původními vlastníky půdy uzavřelo nové nájemní smlouvy. Postupně tak docházelo k určitému vyrovnání majetkových náležitostí. Roční nájem je placen v naturáliích nebo přímo v hotovosti. Na farmě ve Studnicích (farma je součástí ZD Kojál) byla ukončena výroba mléka a dojnice byly přemístěny do Krásenska. Zachován však byl chov hovězího dobytka a prasat.

V oblasti lékařské péče je obec poměrně dobře zajištěna. Obvodní lékařka ordinuje dvakrát týdně (ostatní dny má služby v Krásensku a Ruprechtově). Zubní lékařka zajíždí do Studnic jednou týdně.

V roce 1999 byly provedeny stavební úpravy na hřbitově (oprava chodníků a márnice, likvidace skládky), rovněž došlo k opravě veřejného osvětlení a výměně svítidel. Opraveno bylo i pohostinství (č.p. 14) a požární zbrojnice. Současně byl odstraněn i sousední sklep, na jehož místě byla zahájena stavba sociálního zařízení.

Byly zahájeny pomocné práce na vodovodu, o kterých se dříve hojně a v podstatě bez konkrétního výsledku diskutovalo. Nejdůležitější stavební akcí roku 1999 bylo zahájení plynofikace. Přípojka byla vedena ze směru od Rozstání, potrubí bylo dotaženo do Odrůvek a na okraj Studnic. Kolaudace plynofikace obce proběhla v září roku 2000.

V roce 1999 obecní úřad odkoupil obchodní středisko a v následujícím roce bylo opraveno. Opět probíhala údržba části vodovodu. Bylo zadáno i vypracování projektové dokumentace k dokončení celé akce.

Za hasičskou zbrojnicí v roce 1999 byly započaty práce na výstavbě sportovně-kulturního areálu včetně moderního tenisového kurtu s umělým povrchem. 

V roce 2000 došlo ke dvěma významným událostem. První událost se stala dne 19. 4. 2000, kdy obec postihlo tornádo. Tornádo podobně jako naprostá většina těchto vírů bylo levotočivé a svědkové odhadovali jeho průměr při zemi kolem 50 m. Vytvořilo se asi v 17.15 SELČ a asi deset minut se jeho spodní část dotýkala země na poli jihovýchodně od Studnic. Poté se tornádo stočilo na obec, kde poškodilo 23 střech, vyvracelo stromy a přenášelo různé předměty. Po několikaminutovém působení v obci se tornádo rychle rozpadlo.  Naštěstí nikdo nebyl zraněn. Druhá událost se stala o den později dne 20. 4. 2000, kdy slavnostně převzal starosta obce z rukou předsedy Poslanecké sněmovny pana Václava Klause rozhodnutí o přidělení znaku a praporu obci Studnice. Dne 2. 9. 2000 posvětil při mši svaté v místním kostele sv. Jiljí vyškovský děkan Antonín Štefek nový obecní znak a prapor. 

Začátek 21. století: budování a rozvoj obce

21. století je z hlediska rozvoje obce asi nejvýznamnější. Od roku 2001 do současnosti prošla obec řadou proměn, vybudovala se infrastruktura a také občanská vybavenost. Hned na začátku století se dokončila plynofikace a obec odkoupila nákupní středisko, které v pozdějších letech také komplexně zrekonstruovala. Budova prošla celkovou opravou včetně výměny střechy a došlo ke zbudování turistické ubytovny. V pozdějších letech došlo také k opravě sálu, který byl rozšířen, aby vyhovoval současným potřebám.

Dále započaly práce na zchátralém vodojemu a taktéž na výstavbě sportovního areálu. Ten byl dokončen v roce 2001 a jeho návštěvníci dnes mohou využít zpevněnou asfaltovou plochu na tenis, nohejbal, volejbal, košíkovou a kolečkové brusle. Dále kurt s umělým povrchem na tenis, nohejbal nebo volejbal.

V roce 2001 byla ukončena výuka v místní škole, která v obci fungovala od roku 1909 a škola byla později přestavěna na byty. V budově bývalé školy tak našlo domov celkem šest rodin.

V následujících letech se v obci budoval vodovod a kanalizace, včetně čističky odpadních vod. Jejich provoz v obci nyní zajišťuje společnost Insta CZ. Komplexní opravou prošel také hřbitov. Byly opraveny hřbitovní zdi, márnice, udělaly se chodníky a osvětlení hřbitova a také kolumbárium. U Pustiměřské cesty byl vybudován nový rybník Vápenný žleb a došlo k částečnému odbahnění rybníka na Trávníkách.

Celkovou rekonstrukcí prošly také budovy obecního úřadu, mateřské školy a s ní spojený obecní byt č.p. 1. Na budově byly upraveny vnitřní prostory, došlo k výměně střešní krytiny a také byla udělána nová fasáda. Od ČSAD byly odkoupeny a opraveny garáže, které dnes slouží jako skladové prostory.

V obci a kolem ní se ve spolupráci se spolkem Mechlov podařilo opravit Boží muka, kříže a pomník padlých ve světových válkách. Komplexní přestavbou prošla také hasičská zbrojnice a kulturní areál za ní, kde se konají různé oslavy, kulturní a společenské akce. Byla zakoupena dvě nová hasičská vozidla, požární cisterna Mercedes Atego, která je předurčena pro výjezdy zejména k požárům a dodávka Fiat Ducato, která slouží pro přepravu osob a je také využívána na výjezdy s defibrilátorem. Ten obdržela obce od Jihomoravského kraje a slouží k záchraně lidských životů. V obci vznikla Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce Studnice, jejíž členové se pravidelně účastní školení a kurzů. Svoji činnost zahájilo také nové sdružení, nyní zapsaný spolek Studánky, který se věnuje zejména činnosti zaměřené na děti a mládež. Tento spolek také kolem obce vybudoval „Pěší stezku za pověstmi Drahanské vrchoviny“.

V průběhu let zakoupila obec stroje na komunální údržbu, díky kterým je může zaměstnanec udržovat obec upravenou. Komplexní opravou prošla také náves a přilehlé okolí, opravily se komunikace a rozhlas. Vybudovaly se nové chodníky, čímž došlo ke zvýšení bezpečnosti dopravy v obci.

Také začaly stavět nové rodinné domy. Byl odkoupen a zasíťován pozemek při výjezdu z obce směrem na Vyškov a v pozdějších letech také u fotbalového hřiště. Ve směru na Vyškov už stojí nové domy a u fotbalového hřiště výstavba teprve probíhá. Za novými domy směrem na Vyškov vznikl nový sad s ovocnými stromy, který můžou občané obce využít stejně jako stromořadí s ovocnými stromy směrem do Kluče. Za novými domy u rybníka je vybudovaná odpočinková zóna s herními prvky pro děti. Nové dětské hřiště s řadou herních prvků vzniklo také vedle obecního úřadu. Zde jsou také fitness prvky pro dospělé. Další dětské hřiště vzniklo také v Odrůvkách, kde po zavezení rybníka na návsi vznikl nevyužitý prostor. Na tomto místě bylo pro děti vybudováno nové dětské hřiště a kolem něj vysázen sad s ovocnými stromy. Nad nimi byly vybudovány dva mokřady, které slouží k zadržení vody v krajině. Náves v Odrůvkách byla komplexně upravena, došlo také na opravu křížů a částečnou rekonstrukcí prošla také budova č.p. 34. Byla opravena zvonice a také místní rozhlas. 

Občanská vybavenost je také na velmi dobré úrovni. V obci je obchod, pošta, mateřská škola, lékař, kadeřnictví, knihovna, hospoda a ubytovna.